Charakter jako součást vzdělávání, český projekt zaujal i v zahraničí

CERC buduje odborné zázemí pro dlouhodobou proměnu českého vzdělávání. Přináší světové poznatky, připravuje budoucí učitele na pedagogických fakultách, propojuje organizace a vytváří rámec pro sledování dopadu na školy, pedagogy i žáky. Cílem je, aby se ověřené a finančně udržitelné přístupy mohly postupně rozšířit do stále většího počtu škol.

Grant od John Templeton Foundation umožní Centru posílit tým a věnovat se této práci systematicky. Iva Bartošová a Jana Knytlová v rozhovoru vysvětlují, co rozhodlo o úspěchu žádosti, jakou roli sehrálo strategické partnerství s Nadací Benetheo a proč se skutečný dopad projektu projeví až v delším časovém horizontu.

Získání grantu od John Templeton Foundation je v českém prostředí výrazný úspěch. Co podle vás rozhodlo o tom, že projekt uspěl?

Iva Bartošová

Podle mě se sešlo více okolností. Projekt jsme měli poměrně dobře promyšlený a před jeho podáním mu předcházelo hodně práce, kterou jsme odvedli také ve spolupráci s Nadací Benetheo. Přibližně devět měsíců jsme s externími konzultanty připravovali náš Case for Support. Ujasňovali jsme si, jakou změnu chceme přinést, čemu mají získané prostředky sloužit a jak má vypadat dlouhodobá vize Centra.

Důležité bylo, že náš záměr nepůsobil jako izolovaný projekt pro jednu školu, Broumov nebo Prahu. Představili jsme ambici změnit způsob, jakým se o výchově charakteru uvažuje v České republice. Oba naši Honzové, Jan Hábl a Jan Školník někdy říkají, že chtějí zachránit celý svět, ale za tou nadsázkou skutečně stojí snaha ovlivnit širší vzdělávací prostředí.

Pomohl nám také doporučující dopis Tomáše Halíka, který je držitelem Templetonovy ceny. Pro hodnotitele to mohlo být potvrzení, že za projektem stojí důvěryhodná organizace. Svou roli podle mě sehrály i samotné osobnosti Jana Hábla a Jana Školníka. Jan Hábl má v oboru výchovy charakteru odborné jméno, zatímco Jan Školník má výsledky v rozvoji Broumovska, podnikání a filantropii. Nakonec bylo samozřejmě potřeba dobře napsat druhou část žádosti a přesvědčivě v ní spojit naši vizi s konkrétním plánem.

Jana Knytlová

Za klíčovou považuji práci na Case for Support. Když jsem do Centra nastoupila, pravidelně jsme se scházeli s externími poradci a řešili, jakým způsobem přistupovat k fundraisingu a oslovování soukromých i dalších zdrojů. Součástí tohoto procesu bylo přesně si říct, co chceme dělat, jakým způsobem a na čem svou činnost postavíme.

Během těchto diskusí vznikly pilíře, na kterých dnes aktivity Centra stojí. Zformovala se také Akademie charakteru, která je jedním z hlavních programů projektu. Jejím prostřednictvím vzděláváme lidi, kteří připravují budoucí učitele. Téma tak nevnášíme pouze do jednotlivých základních a středních škol, ale pracujeme s vysokoškolskými pedagogy, kteří mohou ovlivnit celé další generace učitelů.

Nadace Benetheo s námi byla v intenzivním kontaktu a její ředitel Ondřej Zapletal nás povzbuzoval, abychom žádost podali. Externí konzultanti nás původně spíše varovali, že na tak velký grant nemusíme být připraveni, ale nakonec jsme se rozhodli příležitost využít.

První kolo žádosti nebylo rozsáhlé. Nejtěžší bylo vměstnat celý záměr do omezeného počtu znaků tak, aby bylo zřejmé, co chceme dělat a proč to má smysl. Druhé kolo už vyžadovalo mnohem podrobnější zpracování.

Jakou změnu má grant během následujících tří let umožnit?

Iva Bartošová

Chceme, aby si učitelé uvědomovali, že dětem nepředávají pouze znalosti. Už tím, jak vstoupí do třídy, jak jednají a jak reagují v každodenních situacích, formují jejich charakter. Potřebují proto rozumět vlastnímu vlivu, pracovat s ním vědomě a mít k dispozici odpovídající nástroje.

Jana Knytlová

Cílem projektu je vytvořit dlouhodobě udržitelný systém. Budoucí učitelé by se měli tématu charakteru věnovat už během studia a později získané poznatky přenášet do základních a středních škol. Současně potřebujeme propojit práci škol s univerzitním prostředím, výzkumem a veřejnou debatou.

Výchova charakteru se zatím často odehrává uvnitř poměrně úzké skupiny lidí, kteří už její význam znají. Rádi bychom téma dostali za hranice této skupiny, aby bylo přirozenou součástí rozhovoru o smyslu a kvalitě vzdělávání.

S jakým problémem se školy při výchově charakteru nejčastěji potýkají?

Iva Bartošová

Mnohé školy si dostatečně neuvědomují, že v nich k formování charakteru dochází každý den. Ve veřejné debatě bývá účel vzdělávání spojován především se získáváním znalostí, kompetencí a s výkonem žáků. Výchovná role školy přitom nezmizela a učitelé ji vykonávají bez ohledu na to, zda ji mají výslovně pojmenovanou.

Z průzkumu, který pro nás zpracovala agentura STEM v rámci evropského šetření, vyplynul zajímavý rozpor. Učitelé i rodiče přikládají výchovné roli školy velkou důležitost, ale navzájem si připisují větší důraz na výkon. Rodiče předpokládají, že učitelům jde především o výsledky, zatímco učitelé si totéž myslí o rodičích. Jejich skutečné postoje jsou si bližší, než sami očekávají.

První odpovědnost za výchovu charakteru mají rodiče. Učitelé však s dětmi tráví významnou část dne, jsou s nimi v pravidelném kontaktu a mají na ně silný vliv. Část pedagogů si tuto roli uvědomuje velmi dobře, část ji zatím vědomě nereflektuje.

Důležitá je také hranice mezi výchovou a indoktrinací. Učitel potřebuje vědět, jak charakter rozvíjet otevřeně a s respektem ke svobodě dítěte. Právě proto musí být tento přístup odborně ukotvený a doprovázený metodickou podporou.

Jak chcete výchovu charakteru dostat do přípravy učitelů, každodenního života škol i veřejné debaty – a co vám k tomu grant umožní vybudovat?

Iva Bartošová

Činnost Centra jsme vystavěli na několika navazujících oblastech. První z nich představuje Akademie charakteru, ve které pracujeme především s akademiky z pedagogických fakult a dalších pracovišť připravujících budoucí učitele.

Institucionální změna ve vysokoškolském prostředí bývá složitá, proto nečekáme pouze na rozhodnutí vedení fakult. Do Akademie se hlásí konkrétní vysokoškolští pedagogové, kteří chtějí téma začlenit do své výuky. Během ročního programu získávají teoretické ukotvení a zároveň promýšlejí, jak poznatky využijí při přípravě budoucích učitelů.

Program vede profesor Jan Hábl. Jeho součástí je praktický víkendový kurz, při němž účastníci získávají metody použitelné ve výuce. Následují konzultace a hospitace, při kterých se sleduje, jak se daří nové přístupy zavádět. Na konci účastníci zpracují konkrétní návrh, jak výchovu charakteru začlení do svého předmětu.

Možnosti jsou široké. Vyučující tělesné výchovy může pracovat s férovostí, odolností a reakcí na prohru, zatímco pedagog literatury může otevírat otázky charakteru prostřednictvím jednání literárních postav. Nezavádíme nový izolovaný předmět. Hledáme způsoby, jak téma smysluplně začlenit do oborů, které už budoucí učitelé studují.

Další oblastí je program Škola s charakterem, který vzniká ve spolupráci s partnerskou organizací Etická a charakterová výchova. Úkolem CERC je podílet se na vytvoření evaluačního nástroje pro základní a střední školy. Pomocí něj bude možné zjistit, jak škola s výchovou charakteru pracuje a kde má prostor pro další rozvoj.

Hodnocení se bude výrazně zabývat klimatem školy a vztahy uvnitř pedagogického sboru. U výchovy charakteru záleží na tom, jak spolu lidé jednají, jaké prostředí vedení školy vytváří a jaké chování dospělí každodenně ukazují žákům.

Další část práce směřuje k veřejné debatě. Patří sem každoroční konference, mediální výstupy a propojování organizací, které se výchově charakteru věnují. Připravovaná aliance má vytvořit prostor pro sdílení zkušeností a koordinaci další práce. 

Součástí projektu je také institucionální stabilita samotného Centra. Ještě před rokem jsme fungovali přibližně s kapacitou jednoho a půl pracovního úvazku a část práce zajišťovali externisté. Grant nám umožní rozšířit tým tak, abychom plánované aktivity dokázali opravdu uskutečnit.

Podle čeho za tři roky poznáte, že projekt uspěl?

Iva Bartošová

Tři roky jsou příliš krátká doba na to, abychom mohli doložit rozsáhlou změnu přímo ve školních třídách. Budoucí učitel studuje na vysoké škole nejméně pět let a teprve potom vstupuje do praxe. Výsledky našeho projektu se proto budou ve školách projevovat postupně.

Za důležitý výsledek považuji stabilní Centrum rozvoje charakteru, které má odborné a personální zázemí pro dlouhodobou práci. Během grantového období chceme připravit co nejvíce vysokoškolských pedagogů, kteří vzdělávají budoucí učitele, a splnit stanovené měřitelné výstupy i obtížněji zachytitelné dopady.

První známky změny už vidíme. Na jedné fakultě nejmenované univerzity prošlo nebo právě prochází Akademií šest lidí. Postupně se tam vytváří skupina, která má ambici prosadit téma na úrovni celé fakulty a jednat o něm také s jejím vedením. Kdyby se podobná centra zájmu začala objevovat i na dalších fakultách, považovala bych to za podstatný výsledek.

Jana Knytlová

V konečném důsledku usilujeme o změnu způsobu uvažování o vzdělávání. Během tří let potřebujeme vytvořit podhoubí a zázemí, díky němuž se bude možné výchově charakteru věnovat systematicky.

Chceme se dostat na fakulty a univerzity, které připravují učitele. Téma by mělo přirozeně patřit do jejich vzdělávacích programů, v současnosti v nich však často nemá dostatečný prostor. Centrum tuto mezeru do určité míry vyplňuje a současně vytváří podmínky, aby se charakterová výchova časem pevněji usadila přímo v akademických institucích.

Taková změna potřebuje čas, odbornou práci a dostatek lidí. Podpora na začátku je proto zásadní, protože bez stabilního týmu nelze dlouhodobý záměr udržet.

Strategické programy

Centrum rozvoje charakteru - Na charakteru záleží

Podpořený program reaguje na tematizaci a posilování myšlenky celostního formování člověka.