
Pro lékaře je mlčení zatraceně těžká věc
Rozhovor novináře Petra Viziny s ředitelem a zakladatelem neziskové organizace Centrum paliativní péče Martinem Loučkou.
Martina Loučku, zakladatele Centra paliativní péče, jsme podpořili v letech 2019 až 2023 profesním stipendiem. Martin působí též jako odborný asistent na oddělení lékařské psychologie 3. LF UK a psycholog na oddělení paliativní péče Fakultní Thomayerovy nemocnice. Centrum paliativní péče, které založil v roce 2014, cílí na zlepšení podmínek pro důstojnou péči o umírající. Skrze vzdělávací, výzkumné a osvětové projekty pomáhá Centrum hospicům, nemocnicím, domovům pro seniory nebo třeba záchranným službám lépe pečovat o pacienty v závěru života a jejich rodiny.
Rozhovor novináře Petra Viziny s ředitelem a zakladatelem neziskové organizace Centrum paliativní péče Martinem Loučkou.
„Se Soňou a Milošem jsem se potkal ještě krátce před založením jejich Nadace. Je to pro mne dodnes neuvěřitelný příběh, kdy mi neznámí lidé napsali krátký email, že by se chtěli potkat a promluvit si o možnostech podpory naší činnosti. Nevěděl jsem, jestli nám chtějí koupit do kanceláře kávovar a o čem budeme mluvit. Na prvním setkání mne zaskočili otázkou, co bychom potřebovali. Brzy jsem ale pochopil, že manželé Krejníkovi přemýšlejí o dlouhodobé a velmi efektivní formě filantropie. Po řadě dalších jednání se stali jedněmi z našich největších partnerů a díky jejich podpoře jsme realizovali několik skvělých projektů.
Profesní stipendium, které jsem od nich obdržel já osobně, mi zcela zásadně ovlivnilo život. Bez jejich podpory bych nebyl dnes tam, kde jsem. Má práce mne velmi baví a jsem rád, že vedle práce v nemocnici můžu velkou část své energie věnovat změně systému. Za tímto účelem jsem založil Centrum paliativní péče a jsem hrdý na to, co se nám za devět let podařilo. Nebylo to ale vždy jednoduché. Měl jsem několik krizí, kdy jsem si říkal, jestli to má cenu. Nabídka Soni a Miloše Krejníkových podpořit mne osobně přišla zrovna v takovém okamžiku a zásadně ovlivnila mé rozhodnutí zůstat v Česku a pokračovat v práci odsud. Jsem jim za to ze srdce vděčný. Obdivuji jejich velkorysost a odvahu rozhodnout se pro tento typ podpory, která je v Česku vzácná.“